Z Khajuraha jsme jeli autem do Jhansi, odkud nám měl jet vlak do Agry. Jako všechny dopravní postředky i vlak byl zpožděný o dvě hodiny a tak jsme měli čas zajet do města Orchha, kde byl maharadjův palác a několik chrámů na břehu řeky. K vlaku jsme dorazili hodinu před odjezdem a asistent z cestovky nás posadil do našeho kupé. Na nástupiští stály strašné zástupy, ale my jsme doufali, že do business class se jich tolik cpát nebude. Taky že ne. Já jsem ještě nikdy vlakem v business class nejela, tak nevím, jak to tam vypadá, ale v tomhle vlaku to vypadalo hodně dobře. Sedačky polohovatelné takřka do lehu a v ceně bylo i jídlo, které nosili takřka neustále. Po třech hodinách v jedenáct večer jsme se vykulili na stanici v Agře, kde už na nás čekali a exportovali nás do hotelu. Druhý den ráno až v deset hodin (kvůli mlze) jsme s průvodcem vyrazili k Taj Mahalu jednomu ze sedmi divů světa. V autě nám říkal, že s sebou nesmíme mít žádné jídlo, žádné elektronické přístroje kromě foťáku a mobilu. Jak se později ukázalo, říkal, že ani žádné kabely, ale to jsme nějak nepostřehli. Fronta na lístky a na security check ještě nebyla moc dlouhá a tak jsme byli rychle na řadě a stejně rychle jsme zjistili, že máme nepovolené věci. Byly to kabely, adaptér na kartu a ještě nějaká zapomenutá sušenka z vlaku. Náš průvodce se zatvářil velmi káravě a s výrazem „ snad jsem vám to říkal“, šel naše věci dát do úschovny. Nejdříve jsme procházeli po prvním nádvoří a pak už vešli zdobenou bránou do zahrady odkud už jsme v klasickém pohledu uviděli Taj Mahal.
Obrovská hrobka a památník velké lásky vystupoval z mlhy na konci mramorové cesty. K monumentu se musí bez bot, ale vzhledem k tomu, že takhle ráno a v mlze byla velká zima většina turistů měla přes boty návleky a ty nám dal i náš průvodce. Výrazně převládali Indové nad evropskými tvářemi. Památník je opravdu nádherný. V Agře jsme si prohlédli ještě další místa a druhý den jsme autem vyrazili do 7 hodin vzdáleného národního parku Ranthambore, což je jedno z míst, kde lze ve volné přírodě pozorovat tygry. Ubytovali jsme se v chatce a hned jsme si nechali přinést teplomet, protože tohle místo bylo zdaleka nejstudenější ze všech, kde jsme byli. Měli jsme dohromady tři safari jeepem. Dvě ráno, na které se vyjíždělo po sedmé hodině a jedno odpoledne od půl třetí. První ranní a odpolední se nám tygra nepodařilo vidět. V parku je pět tras a každý jeep a větší vozidla pro turisty vyjíždí střídavě na všechny trasy. My jsme byli nejdříve na trase č.1, která nebyla moc zajímavá krajinou a kdyby se tam tygr objevil, tak by bylo velmi těžké ho dobře natočit a nafotit. Zbylé dvě safari jsme byli na trase č. 4 a tam se taky druhý den ráno tygra potkali. Průvodce jako by to věděl a první půl hodinu jsme jeli jeepem velmi rychle, což se projevilo na stavu moji páteře, omlácených kolenech a celkové promrzlosti. Pak jsme dorazili k vodě a už jsme viděli jeden jeep jak tygra pozoruje. Byla to nádherná samice, která značkovala svoje teritorium a pohybovala se pomalu okolo cesty. Neměla strach pohybovat se mezi auty stejně jako zvířata v Africe. Bylo to úžasné. Byli jsme štastní, že se nám podařilo vidět tygra, což není tak časté, protože tygrů je v rezervaci okolo 35, ale území, na kterém se pohybují, je obrovské a velmi porostlé vegetací. Štastní, že se nám podařilo pozorovat ve volné přírodě další vzácné zvíře, nasedli jsme do auta a vyrazili na 5-ti hodinovou cestu do růžového města Jaipuru. Jaipuru je velká část města z oranžového pískovce a je tady známá pevnost Amber fort, kde jsme strávili poslední den naší cesty po Indii. Pak už jsme jen jeli do Delhi, kde jsme večer ještě spáchali nějaké nákupy a přebalili zavazadla. Ve dvě v noci už pro nás přijel řidič a my jsme jeli na letiště. Letadlo mělo tentokrát zpoždění jen půl hodiny, protože mlha už skončila a do Prahy jsme dorazili přesně.