Indie je celkem známá tím, že je velmi levnou zemí a pokud půjdete na místní trh a budete jíst v místních restauracích, tak si to opravdu můžete ověřit. My jsme ze zdravotních důvodů rozhodně nechtěli jíst v nějakých levných stáncích na ulici, takže levnost jídla jsme mohli ocenit jen párkrát, ale na místních trzích jsme se párkrát pohybovali a tak je mezi našimi úlovky několik hezkých a velmi levných věciček. Indie je známá hlavně výrobou látek a tak i první věc, co jsem si koupila respektive nechala ušít bylo typické oblečení salwar kameez, která se sestává z kalhot (ty typické mají široké nohavice), delší tuniky a šály. Vše může být velmi zdobené. Pořídila jsem si hned dvě sady, jednu s typickými kalhotami. Mezi dalšími našimi úlovky z říše látek je několik ubrusů a povlaky na polštáře. V Indii mají i nádherné přehozy přes postele, které my bohužel nepoužíváme.
Jinak má každé město či každý region něco typického jako například mramor a suvenýry z něj, dřevo, hedvábí a podobně. Všude najdete hindiustické bohy například ze dřeva či na obrazech. Po této cestě se z našeho domu pomalu stává dům hinduistický. Našemu krbu vévodí ze dřeva vyřezávaný bůh Ganejša a vedle něj bohyně Lakšmí. K tomu na stole ubrus a na stěně obraz mandely. Ano, vzdala jsem svůj boj s tím, že to u nás doma bude vypadat jako v obchodě se suvenýry z celého světa.Lidé v Indii i Nepálu byli všichni velmi milí a nesetkali jsme se s nějakým nepřátelským chováním. Znalost angličtiny je větší ve městech a u lidí pracujících v turistickém ruchu, na venkově je jen velmi malá. V hotelech a restauracích jsme se často setkávali s tím, že personál měl přesně rozdělené role, ten roznáší talíře, ten přijímá objednávky a podobně. To často vedlo k tomu, že jsme na pivo čekali půl hodiny, protože ho mezitím přinesli někomu jinému či na účet dvacet minut a podobně. Občas to bylo až směšné. Čím menší počet pracovníků tím lepší servis. Ovšem pro Indii je typické, že je tam spousta lidí, co mohou pracovat a tak se jich většinou zaměstnává hodně. Takový přetlak na pracovním trhu vede k velmi nízké ceně pracovní síly a lidé si tady vydělávají třeba jen dolar až dva denně. Na vesnicích lze dobře vystačit s příjmem 1500 Kč měsíčně pro tři lidi. S takovým příjmem jsme se setkali třeba v Rathambore, kde jsme nakupovali v jednom obchodě, který sdružoval ženy z okolí a měl velmi férové ceny.
Základem nakupování v Indii je smlouvání. To je ze začátku celkem zábavné, ale postupně se to stává až otravným speciálně, když vidíte, jak moc se vás obchodník snaží napálit, vzhledem k tomu, že jste podobnou věc již koupili jinde a usmlouvali nějakou rozumnou cenu. Když pak člověk slyší, že obchodník žádá cenu desetinásobnou a i když je jasné, že se bude smlouvat, tak máte pocit, že z vás dělají blbce. Dobré je nakoupit hodně tam, kde máte pocit, že vám nabízí opravdu dobré a férové ceny.
Typickými obyvateli indických ulic jsou psi a krávy. Pohybují se všude, krávy mají speciálně rády rušné ulice a často leží uprostřed ukřižovatek. Nikdo se jich nevšímá a ani psi netrpí nějakým přehnaným zájmem okolí. Když kráva leží v silnici, tak se ji auta vyhýbají, když ji přechází, tak troubí a čekají. Troubení a doprava je další typický znak Indii. Troubení neustálé a doprava totálně chaotická. To jak se jezdí v Indii ale i v Nepálu, jsme ještě nikde jinde neviděli. Naštěstí jsou všude pořád zácpy a tak i když se řidiči cpou naprosto neurvale, tak často nevidíte nějaké bouračky, protože pomalá jízda a troubení tomu předchází. V obou zemích se jezdí vlevo a rozhodně bych to nikomu nedoporučovala zkoušet. Jak říkali Indové, důležité je štěstí a dobré brzdy. Oboje jsme měli.
Naše cesta do Indie a Nepálu byla velmi úspěšná, byli jsme nadšení z toho, jak se o nás místní cestovka starala a doufáme, že ještě v budoucnosti do Indie vyrazíme, protože jsme zdaleka neviděli vše, co za to stojí. Teď nás čekají fotky a mě video. Natočila jsem několik opravdu vtipných momentů s mým manželem, tak se těšte.