Věděli jste, že na hradě Kost je jeden apartmán, kde se můžete ubytovat? Já to tedy nevěděla, ale když jsem se to v minulém roce dozvěděla, napadlo mi, že by to mohl být zajímavý zážitek výletu do středověku pro celou rodinu. Hned jsem tam zavolala, ale pan kastelán mi sdělil, že rok 2017 je plný a na rok 2018 se berou rezervace až od 1.1. 2018.
Vánoce 2017 jsme trávili v Maroku a já si pořád připomínala, že 1.1. musím zavolat a udělat rezervaci. Rozhodla jsem se udělat z toho překvapení a dárek pro Davida k narozeninám (flašek už má dost) a tak jsem toho 1.ledna si v marockých horách jako že odskočila na záchod a apartmán na hradu kost zamluvila. V únoru se z dárku radoval David, v pátek 25.5. jsme vyrazili na celý víkend, teď jsme už zpátky a tohle je taková menší reportáž.
Páteční odpolední doprava z Prahy po opravované D10 byl první zážitek, který provětral nervy páně řidiče, na druhou stranu umožnil vyspat se holčičkám před dnešním prvním náročným středověkým večerem. Na hrad Kost jsme dorazili v pátek po 17. hodině, podle pokynů zavolali panu kastelánovi a jeho zástupkyně nás přišla ubytovat. Jak je to tedy s tím spaním hradě Kost? Pravdou je, že přímo na hradě spát nebudeme a z toho jsme byli trošku zklamáni, protože jsme slíbili holčičkám bílou paní a ta jak známo bydlí na hradě, zatímco apartmán je v podhradí, konkrétně u Turnovské brány vedoucí k Černému rybníku. Jenže pak nám Eliška připomněla, že bílá paní často v podhradí se šerifem dovádí a tedy je slušná šance, že by se mohla zastavit zadovádět i s námi. Následné nastěhování do apartmánu rozehnalo poslední pochyby. Apartmán je krásný domeček 3+kk přímo v areálu hradu Kost s privátním parkovištěm a soukromou hradní zahrádkou.
Středověký zážitek tím ale pro dnešní den nekončí. Nic jsme neponechali náhodě a na dnešní večer jsme si zamluvili večeři v nedaleké středověké krčmě v Dětenicích. Pokud tam ještě někdo nebyl, je to rozhodně zajímavý zážitek, je jen dobré zamluvit si ta správná místa. Restaurace je rozdělená na několik místností, ve kterých se kontinuálně střídá show s polykači ohňů, šermíři, mučící nástroje atd. Pokud nesedíte v první řadě a v centru dění, tak jako my dnes večer, musíte se na show zvedat a chodit se dívat, tak jako my dnes večer. To ale neubralo jen málo ze zážitkovosti pro holčičky a to navzdory i dalšímu drobnému problému, jídla zde podávaná jsou středověce autentická a tedy nevhodná pro naše vybíravé děti.
Na zpět řídím já, protože David se nechtěl omezovat, co se týká konzumace místního zlatavého moku. Zpáteční cesta je tedy neméně dobrodružné safari plné zvířat skákajících před naše auto. Nakonec žádné zvíře nebylo zraněno a ani auto nedošlo úhony, jen David usnul z rychlosti mé jízdy.
V noci všichni spíme jak zabití a bílá paní se může dobývat jak chce, není jí to nic platné.
Vstáváme. Snídani si připravujeme v naší kuchyni.
Sobota bude horká, tak se rozhodujeme, že nejdříve pojedeme do nedaleké Šťastné země, zábavného parku s dřevěnými prolézačkami a skákacími trampolínami, kde jsme už pár let nebyli. V areálu vyrostlo mezitím několik nových prolézaček, ale hlavně oceňujeme malý počet návštěvníků a klid. Na chvíli jsme se šli uklidit před sluncem na místní geologickou stezku, kde nám Eliška ukázala parádní akrobatický přelez močálu po kůlech a kdy jsem si musela zakrývat oči. Po dalším řádění všech dětí včetně Davida se jdeme nasvačit. Cena 30 kč za hranolky i s kečupem je skvělá, horší už je rychlost, s jakou se posunuje krátká fronta. Poslední naše prolézání se odehrává na velkém dřevěném hradě na kopci, kde se ale Šťastná země na chvíli mění na nešťastnou, neboť si zde několik dětí včetně naší Elišky na klouzačce spálí zadek.
Čas se přesunul do odpoledne a my jsme ještě nejedli. Díváme se kam na dobrotu a vybíráme Ábelův mlýn. Zjistili jsme, že kromě výborného hodnocení restaurace se zde dnes koná jarmark středověkých řemesel a tedy perfektní komponenta do našeho exkurzu do historie. Děti od nás zde dostávají 50kč, ca což si můžou zde něco koupit, popř. které si můžou ušetřit. Zatímco Eliška šetří na budoucnost, Amálka preferuje vrabce v hrsti, tentokráte pleteného.
Z jarmarku míříme do Turnova do obchodu nakoupit buřty, protože dnešní večeře bude opékačka u táboráku na naší zahrádce s hradem. Po páté jsme zpátky v našem hradním apartmá, děti včetně Davida si dávají hodinovou chrupku, já pracuji.
V krámu jsme kromě buřtů nakoupili mnoho dalších důležitých věcí jako je chléb a hořčice, ale na zápalky jsme zapomněli a tak je musíme si jít vypůjčit do nedaleké hospody. Slibujeme, že zítra vrátíme.
Za chvíli plápolá táborák na naší zahrádce, buřty se opékají na kusu ořezaného klacku a jsou naprosto dokonalé. Když je černočerná tma, nebe plné hvězd, vytahujeme náš hvězdářský dalekohled, který Eliška dostala od Jéžíška a který jsme si právě za účelem pozorování oblohy přivezli z domova. Děti s Davidem pozorovaly krátery na měsíci, já pozorovala špinavý objektiv, tak jak tak, všichni jsme byli spokojeni.
Spát jdeme chvilku před půlnocí a prakticky ihned usínáme jak mimina. V noci jsem cestou na záchod zahlédla venku Bílou paní, což se stane námětem diskuzí pro celou neděli. Byla bez šerifa.
Další den ráno jdeme nejprve na procházku po místní stezce kolem rybníka. Chtěli jsme sice původně do údolí plakánku, ale cestu nám zahradil roj neuhnízděných včel a rozhodli jsme se raději štěstí nepokoušet.
Dopoledne máme ještě na programu prohlídku hradu Kost s princeznou (vstupenka je pro ubytované hosty zdarma). Princezna nás otestovala na znalost pohádek a zejména s Čerty nejsou žerty, která se zde na hradě Kost natáčela. Pak už se jen rychle balíme, odevzdáváme klíče tam kde se prodávají hradní vstupenky a pak honem honem k babičce Vlastě, která na nás čeká s výborným obědem.
Tenhle víkend byla akcí nabitá krátká dovolená, kterou jsme si parádně užili a která si zaslouží zůstat nezapomenuta skrz tuto krátkou reportáž.