Výměna peněz
Pro výměnu peněz je nejlepší přivézt si sebou dolary v hotovosti. Pro cestovní šeky jsou vždy horší kurzy. Ve směnárnách vyměňují i jiné měny jako je třeba Euro nebo Jen, ale nejvýhodnější jsou US dolary. Ale i jejich výměna s sebou nese určitá omezení. V době, kdy jsme byli na Bali my, nechtěli ve směnárnách přijímat určité série stodolarových bankovek. Konkrétně to byl rok vydání 1996 nebo série CB. Takové bankovky nás posílali vyměnit do banky, ale tam jsme nikdy jít nemuseli, protože jsme měli i jiné série.
Nejlepší kurs dostanete vždy za stodolarové bankovky. Obecně platí, že čím menší hodnota bankovky tím horší kurs.
Při našem pobytu na Bali se kurs rupie vůči dolaru pohyboval v rozmezí 8 750 – 9150 rupií za jeden dolar. Vyplatí se obejít více směnáren pro porovnání kursů a také pro porovnání důvěryhodnosti směnárníků. Dávejte pozor, zda je před směnárnou cedule s nápisem „No comission“ a pro jistotu se ještě vždy před výměnou ujistěte ústně.
Za jednu stodolarovku dostanete takřka jeden milion rupií, nejčastěji vyplacený v padesátitisícových bankovkách, takže je nutná dávat velký pozor při přepočítávání. Dvakrát se nám stalo, že nám například místo částky 885 000 rupií (kurs 8 850 rupií za dolar) snažili vyplatit jen 805 000 rupií, ale my jsme si toho všimli, takže jsme sebrali dolary a odešli.
Je důležité mít s sebou dostatek drobných, protože většina služeb (bemo, WC, spropitné) stojí maximálně do 10 000 rupií, nejčastěji právě 1 000.
Nejlepší kursy byly v Kutě, vždy tak o 10 000 – 30 000 rupií na 100 USD.
Nakupování
Základní zásadou při nakupování na trhu a ve stáncích je smlouvat a při nakupování v „kamenných“ obchodech se ptát na discount. Při smlouvání by se člověku mělo podařit srazit cenu na polovinu u dražších věcí a alespoň na třetinu u levnějších. Když se podaří stáhnout cenu na čtvrtinu, člověk si říká, že už je opravdu šikovný. Na druhou stranu se v nás občas probouzely pochyby, jestli je nutné tak tvrdě smlouvat o každý dolar, když pro nás je to nic, pro ně bohatství. Ale většinou zvítězí soutěživost a vy se rvete o poslední cent (teda rupii).
V Kutě se nám několikrát stalo, že obchodníci, patrně zhýčkaní obrovským množství turistů, nebyli příliš ochotní smlouvat o ceně. Pokud se to stane na trhu, tak to není žádný problém. V podstatě všechny stánky mají podobné zboží, takže když vám nechtějí vaši vysněnou sošku prodat v prvním, jděte dál.
Pro smlouvání, ale i pro běžný „společenský“ styk je dobré naučit se pár slov a frází indonésky. Lidi to potěší a jsou pak milejší i při smlouvání. Nejčastější slovo, které člověk při smlouvání uslyší a které se sám naučí používat je „bankrůt“. Naznačení, jak to dopadne s prodavačovou peněženkou, když přistoupí na vaši cenu.
Doprava na Bali
Obecně:
Na Bali se jezdí vlevo stejně jako v Anglii. To obrovské množství drzých motorek, ne zcela jasné dopravní předpisy (časté odbočení do leva, i když je na semaforu červená) a pověstná chuť policistů získat peníze od „bohatých“ turistů za skutečný či domnělý dopravní přestupek, dělá z Bali místo, kde bychom vám rozhodně doporučili si na výlety najmout řidiče s autem a ne si auto půjčovat. Při procházení kdekoliv vám budou stojící muži nabízet “transport“, je jen na vás vybrat si někoho, kdo působí důvěryhodně (to muže být někdy problém) a hovoří anglicky (to často zvládají, ale jejich úroveň je odlišná) a domluvit se s ním. Řidič platí benzín (mimochodem ten na Bali stál 5 Kč za litr), náš řidič platil i parkovací poplatky a všude na vás čeká.
My jsme si domluvili celodenní výlet za 250 000 rupií (o ceně je potřeba smlouvat), s odjezdem v půl osmé a návratem v šest. Dejte si poradit od řidiče, co lze za den stihnout. Rychlost s jakou se auta na Bali pohybují rozhodně neodpovídá rychlosti v ČR. Na druhou stranu se ovšem nenechte zatáhnout do vesnic, kde jsou různé obchody, jejichž návštěvu vám bude řidič doporučovat. Ztratíte čas, peníze a řidič za vás dostane provizi.
Náš řidič Ketut (tel. 08123639948, e-mail i_kt_sudiarta@yahoo.com) řídil bezpečně, mluvil velmi dobře anglicky i německy a ochotně nám odpovídal na všechny naše otázky, takže jsme si s ním domluvili ještě další dva výlety. Nakonec jsme mu vždycky dali víc peněz než jsme se dohodli, protože jsme jednak byli velice spokojení a jednak když vidíte, jak jsou ti lidí chudí a víte, že pro vás je 5 dolarů 130 Kč a pro ně často desetina jejich měsíčního platu, probudí se ve vás altruista.
Průvodci často doporučují zapůjčení kola, ale na ulicích jich uvidíte poměrně málo a po té, co shlédnete způsob řízení a přecpané silnice, tak se ani nebudete divit.
Bemo: Typickým dopravním prostředkem na Bali jsou tzv. bema. Průvodce je popisuje jako autobusy jezdící na pravidelných trasách se zastávkami. Z naší zkušenosti bychom je popsali spíše jako malé dodávky, které nemají dveře zato dvě lavičky proti sobě, jezdící městem a soustavně troubící. Troubením řidiči upozorňují turisty, ale i místní, že jedou, pokud by si chtěli přistoupit. Zastávky mají tam, kde chcete vy. Několikrát jsme si vzali bemo jedoucí v protisměru a to se pak otočilo zavezlo nás k hotelu. Cena bema je pro místní zřejmě 1 000 rupií, my jsme platili 4 000 tj. dva na každého a často nebyli řidiči příliš spokojení. Musíte říct: já vždycky jezdím za čtyři tisíce, potažmo za dva. Jeden řidič nás dokonce za ty 4 000 odmítl, trvalo jen 2 minuty než jel kolem další a vzal nás.
Taxi: Jinak zde jezdí také velké množství taxíků, ovšem ty je výhodné (spíše nezbytné) využívat spíše k cestám na letiště nebo do okolních blízkých měst (např. Kuta, pokud nechcete používat normální autobusy). Taxametr většinou zapnutý nemají, cenu si dohodněte před nasednutím a opět smlouvejte. Nás stál taxík na letiště do Denpasaru 50 tisíc rupií, ovšem cesta do Kuty, čekání tak 3 hodiny a cesta zpět nás stála 100 tisíc, takže je pravděpodobné, že cesta na letiště se dala pořídit i levněji.
Letadla: Mezi naše plány patřilo uskutečnit 2 vnitrostátní lety, jeden na Jávu a druhý na Sumbawu či Flores. Letenky jsme získali v turistické kanceláři. Rezervaci je nutné udělat co nejdříve, hlavně v turistické sezóně. Nejbližší letenky na Jávu měli až za týden potom, co jsme si je přišli zakoupit (a to tam letadlo létá 3krát denně). Na Flores nebyly po dobu našeho pobytu vůbec volné letenky a na Sumbawu až za 4 dni. Ptejte se na discount, nic vám to neudělá a určitě vám něco sleví. Zpáteční letenky do obou destinací stály vždy přibližně 100 dolarů jedna. Velmi důležitá je jedna věc. Než poletíte musíte potvrdit let, jinak vaše místa zabere někdo z čekací listiny. Nám odlety z Denpasaru potvrdili už v kanceláři, odlety ze Sumbawa a Jávy jsme si pak potvrdili my, při příletu na tato místa.
Doprava mimo Bali
Jáva: Na Jávě (Yogyakarta) je častým dopravním prostředkem becak – vozík, který pohání řidič šlapáním do pedálů (jakási rikša). My dva (cca 150 kg) jsme se do něj horko těžko vlezli a bylo nám dost líto řidiče, když s námi musel popojíždět. Asi taky proto pak od nás dostal 10 tisíc rupií, což je cena, kterou by si s cestujícími bez svědomí (černého) vydělal za několik jízd.
Sumbawa: Na tomto ostrově je typickým prostředkem dopravy vozík tažený koněm či mulou. Vezli jsme se jen jednou, David má na to jako památku jizvu na hlavě, jak se praštil o vršek vozíku, když se ten zváhnul dozadu při jeho nastupování
Lodě: Rádi bychom se pochlubili dlouhou plavbou na moři a různými užitečnými radami. V úvahu připadá pouze naše cesta na ostrov Komodo, ale vzhledem k okolnostem jsme na moři strávili jen 2 hodiny a to jedny z nejnepříjemnějších v našem životě. Nějaké poučení? Snad jen, že v Bimě s velkou pravděpodobností žádnou slušnou loď k cestě na Komodo nenajdete (což je v rozporu s tvrzením průvodců), takže se raději vydejte na Flores nebo jeďte organizovaně.